Pro lepší představu, o čem budeme společně hovořit, nejvíce exekucí bylo v roce 2017, kdy jejich počet přesáhl 860 tisíc. Václav Šmatera nazval tento fenomén “jedním z největších selhání levice od sametové revoluce”. Ve svém posledním výzkumu zjistil, že lidé v exekucích daleko častěji volí populisty a extrémisty. Zároveň mají nižší důvěru v zastupitelskou demokracii a nezřídka zpochybňují regulérnost voleb.
Ačkoliv je tento stav neblahý, otvírá se podle něj přeci jen určitý prostor pro strany současné vládní koalice s cílem napravit špatnou legislativu, pomoci s oddlužením a vrátit je do legálně fungující ekonomiky. Současný stav totiž akorát pěstuje pevné jádro pro populisty, kteří těží z frustrace a těžké životní situace těchto občanů.
Václave, v ČR je skoro 640 tisíc občanů v exekuci. Slyšel jsem, že v minulých letech byl tento počet ještě výrazně vyšší. Jak se vlastně stalo, že se desetina dospělých občanů naší země dostala do exekuce?
Na začátek je třeba říct, že mnoho lidí se do exekuce dostalo na základě své finanční neschopnosti a sérií špatných rozhodnutí. Na druhou stranu je ale třeba zmínit, že se velká část z nich dostala do této situace kvůli, podle mě, nespravedlivě a hloupě nastavené legislativě, která v naší zemi platila. Pokud by dříve platily stávající zákonné mantinely, které např. racionálně regulují úvěry od nebankovních společností, tak by se velká část občanů do exekuce vůbec nikdy nedostala. Bohužel jsme ale měli špatně nastavený systém, který umožňoval trestat neplatiče nepřiměřeně vysokým penále. Dluhy se mají platit, ale není adekvátní ani společensky přínosné trestat nesplácení splátky tak velkým penále, jak se to často donedávna dělo. Ale těch chyb v legislativě bylo daleko více. Např. praxe rozhodčích doložek: Když došlo ke sporu mezi věřitelem a dlužníkem, tak běžně existovala klauzule ve smlouvách, že daný spor nebude rozhodovat nezávislý soud, ale rozhodce, kterého vybral věřitel. Dále bylo dříve nepřiměřené penále za neplacení zdravotního a sociálního pojištění a nemalé množství dalších podobných věcí, které dohromady zapříčinily to, že se do exekucí dostalo tolik občanů naší země. Nejde, nebo možná lépe řečeno nešlo, tedy jenom o neschopnost lidí splácet dluhy, ale i o špatně nastavený systém.
Asi bych si tipnul, že spousta z nich se do exekuce dostala kvůli hospodářské krizi po roce 2008. Přece jenom se jednalo o největší finanční krizi od roku 1929.
Právě že ne. Chtěl bych možná zdůraznit jeden důležitý fakt: počet lidí v exekucích v Česku není navázaný na ekonomický cyklus. Zní to kontraintuitivně, ale jenom to podtrhuje můj argument, že příčinu nelze vidět pouze ve finanční neschopnosti daných lidí. Přirozeně by se totiž dalo očekávat, že nejvíce lidí se do exekuce dostane v době hospodářské krize nebo těsně po jejím ukončení. To ale pro roky finanční krize, které Ty zmiňuješ, u nás neplatí. Krize u nás končila v roce 2013. Od roku 2014 byla ekonomická konjunktura. Přitom nejvíce lidí v exekuci jsme v naší zemi měli v roce 2017. Od tohoto roku naopak vidíme pokles, protože se ještě v roce 2016 přijala zákonná opatření měnící legislativu, o které jsem mluvil před chvílí. To umožnilo mnoha lidem se z této tíživé situace dostat. A co je možná ještě důležitější, zapříčinilo to, že velké množství dalších lidí – kteří by se za minulých podmínek do exekuce dostali – tam už neupadlo. Takže se nejedná o vývoj hospodářského cyklu. Ani covidová pandemie, ani válka na Ukrajině s příchodem vysokých cen energií a inflací nezapříčinila nárůst lidí v exekucích. Naopak. V posledních letech vidíme pokles počtu občanů v těchto problémech. Kdyby se tedy z převážné části jednalo o osobní selhání těch lidí, právě v této době bychom měli vidět nárůst exekuovaných. Problém tedy převážně vězel ve špatně nastavené legislativě.
Nyní je další obtíž, jak dostat z exekuce ty, co jsou tam dlouhodobě. Z oněch 640 tisíc v exekuci je zhruba 400 tisíc, kteří se z této situace nemohou vymanit už dlouhá léta.
To, co říkáš, je jistě smutné. Jako pravicově smýšlejícího člověka mě však hned napadá protiargument, jestli si za to ti lidé nemohou sami. Každý je zodpovědný sám za sebe. Je mi jich líto, ale přece musím vědět, jaký úvěr si beru a jaká jsou rizika. Často se setkávám s názorem typu “když si ten hlupák půjčí na dovolenou, tak je to jeho vina”. Proč by se tedy do toho vůbec měla vměšovat vláda nebo zákonodárci?
Rozumím. Taky slýchám argumenty typu: “neměli si půjčovat na nesmysly jako vánoční dárky”. Pominu stranou, že z předchozích výzkumů vyplývá, že to platí u malého množství případů. Ale ani u těchto lidí není podle mě moudré aplikovat drakonické sankce. I za vlastní hloupost podle mě není nejmoudřejší stanovit nepřiměřené trestání. I když si člověk půjčí na blbost, tak by neměl platit tak vysoké penále, jak to bylo dřív běžné v naší zemi. Zkusím vysvětlit, proč.
Pomůžu si příkladem z Ameriky. O USA často přemýšlíme jako o vzoru či archetypu tržní ekonomiky. Ovšem ani tam není právně možné poskytovat půjčky, které u nás běžně prošly. Dokonce tam šli někteří věřitelé za tyto predátorské půjčky do vězení. Zákony v USA věřitele tvrdě trestaly za úroky z prodlení na úrovni čtyř až sedminásobku vypůjčené částky, což u nás bylo mnohdy i víc. Tato praxe byla zkrátka shledána jako společensky škodlivá lichva a poskytovatelé za ni byli odsouzeni k nepodmíněným trestům. Když tento systém netoleruje natolik liberálně-tržní ekonomika jako USA, proč bychom to měli tolerovat my?
Jinak samozřejmě rozumím Tvému argumentu osobní zodpovědnosti. Nechci proti němu vlastně nic namítat. Člověk ale není osamocené individuum. Jeho existence je pevně spjata s určitou společností, v tomto případě s naší zemí, s naším národem. Jedinec sám nic moc nezmůže. Tento libertariánský přístup ostatně kritizoval i Roger Scruton v jedné ze svých posledních knih Jak být konzervativec. Podle něj byla velká chyba, že se pravice v posledních dekádách až příliš upnula na spásu skrze volný trh a pozapomněla na důležitou hodnotu soudržné společnosti. V rámci našeho problému exekucí tato teze platí podle mě dvojnásob. Pokud se spokojíme s jednoduchým slovním odstrčením “je to přece jejich problém”, tak se nám to všem akorát vrátí. Jednak ekonomicky, a potom sociálně i politicky. Je třeba si uvědomit, že ročně naše ekonomika ztrácí nemalé peníze. Máme zde nemalou část občanů v exekucích, kteří jsou v šedé ekonomice. Nadpoloviční většina z nich upřímně přiznává, že má určitý druh nelegálního příjmu – kvůli exekučním srážkám ze mzdy. Ti lidé často ani nejsou nahlášeni na úřadu práce.
To trochu reviduje naši představu o extrémně nízké nezaměstnanosti v Česku.
Řekl bych spíš doplňuje. Ti lidé totiž reálně pracují. Každopádně nezaměstnanost se v ČR počítá z evidence lidí na úřadu práce. Tyto osoby ale nikde evidované nemáme. Stát potom přichází o nemalé peníze na daních a odvodech. Zároveň lidé staršího věku budou mít časem s tímto přístupem naprosto minimální důchody, neboť často odvádí do průběžného systému pojištění jen velmi málo nebo taky vůbec nic. To ještě více v budoucnu posílí tlak na rovnostářské důchody, aby se tato mezera srovnala, což by zase bylo nespravedlivé vůči těm, co celý život státu poctivě odváděli. A pak je zde ještě jedna podle mě nejdůležitější věc: frustrace lidí ovlivněných exekucemi se projevuje ve volbách...
Podpora populistů a nedůvěra v zastupitelskou demokracii
Pokud vím, jsi jediný politolog, který se v Česku tímto tématem odborně zabývá. Ve svém výzkumu upozorňuješ na to, že stav exekucí v Česku může mít negativní dopady na naši demokracii. Mohl bys to možná více specifikovat? Asi každého na první dobrou napadne, že se nám zde hromadí silný elektorát, který kvůli frustraci hledá naději u radikálních stran a hnutí. Nebo je to ještě horší?
Jak už jsem naznačil, všechny nás tento nepříjemný stav ovlivňuje. Ano, bohužel lidé v exekucích daleko častěji volí populisty a extrémisty. My jsme si dělali průzkum od agentury Median a společnosti NMS na tisíci respondentech, z nichž jedna polovina je stále v exekuci a druhá polovina má zkušenosti s exekucí, ale už se z ní dostala. Obě tyto skupiny výrazněji podporují populisty. V posledních sněmovních volbách roku 2021 dalo svůj hlas hnutí ANO až 39 % těchto lidí. To je o 12 procentních bodů víc než celkový výsledek hnutí ANO v těchto volbách. Stejně tak tito lidé daleko častěji volili hnutí SPD Tomia Okamury, a to konkrétně o 8 procentních bodů více, než byl jeho celkový volební výsledek. SPD tedy mezi těmito lidmi dostalo přes 17 %. Naopak koalici SPOLU podpořilo pouze 14 % těchto občanů, zatímco celkový výsledek SPOLU byl ve volbách 2021 skoro 28 %.
Prezidentské volby 2023 pak dopadly u lidí s exekucemi vlastně zrcadlově obráceně oproti celostátnímu výsledku. Pokud by volili pouze tito lidé, na Pražském hradě by dnes seděl Andrej Babiš, jenž od nich získal podporu těsně přes 60 %. Takže jasně vidíme, že populisté umí získávat hlasy těchto voličů daleko lépe. Bohužel však na tom má podíl předchozí politická reprezentace, která nefunkční legislativou umožnila vznik tohoto elektorátu.
Chceš tedy říci, že se tradičním politickým stranám v dřívějších dekádách podařilo svou ignorancí vytvořit pevné voličské jádro populistů? Že by např. Andrej Babiš nikdy nedosáhl takové popularity bez lidí zasažených exekucí?
Bohužel do jisté míry ano. Data hovoří poměrně jasně. My jsme se respondentů ptali, koho volili ještě předtím, než se dostali do exekuce. Zhruba 21,5 % volilo Sociální demokracii a dalších 21 % volilo ODS. Ještě zajímavější je skupina bývalých nevoličů, kteří by již dnes k volbám šli. Až 50 % z nich by volilo hnutí ANO a 16,5 % hnutí SPD Tomia Okamury. Což reálně znamená, že jsme tou nefunkční legislativou v dřívějších dobách vytvořili velké množství voličů populistů.
Není to samozřejmě jediný faktor, proč jsou na tom Andrej Babiš a Tomio Okamura z hlediska volební podpory takto dobře. Ale je to faktor výrazný a moc se o něm nemluví. Proto na něj chci upozornit. Musíme si rovněž uvědomit, že se ten problém netýká pouze těch 640 tisíc, co jsou přímo v exekuci. Týká se i jejich dětí a dalších členů rodiny. Ti jsou také ovlivněni ekonomickými nesnázemi a politickou frustrací. Pochopitelně, se to potom promítá nejenom do jejich chování u volební urny. Cítí se často do jisté míry vytlačeni ze společnosti, jejich děti mívají prokazatelně horší známky ve školách atd.
Co je tedy hlavní příčinou, proč tito lidé podporují populisty? Věří snad, že Andrej Babiš nebo Tomio Okamura navrhnou takovou legislativu, která jim skutečně pomůže, nebo je to jen výkřik hněvu vůči tradičnímu establishmentu – něco jako Trumpovy voliči v USA?
Částečně je to určitě vyjádření protestu, zvláště u voličů SPD. Je to jejich pocit nespravedlnosti a ukřivdění vůči tomuto systému a elitám, které viní ze své těžké životní situace. U voličů hnutí ANO je to trochu barvitější. Mnoho lidí se totiž z exekuce dostalo právě během vlád Andreje Babiše. Oba dva dobře víme, a jsou na to i výborné výzkumy, že si Babiš mnohokrát dokázal mediálně připsat úspěch i za to, co reálně neprosadil. Těmto lidem však stačilo vidět, že se jejich život zlepšuje. A kdo má za to skutečnou zásluhu, je až tak nezajímalo. A Babiš vládl v době hospodářského růstu, a ten prokapal i k těmto lidem, zatímco vláda Petra Fialy ihned po svém nástupu čelila válce na Ukrajině, drahým cenám energií a vysoké inflaci. A je třeba chápat, že většina lidí politiku nepojímá příliš komplexně. Neuvažuje nad tím moc do hloubky. Když to lehce zjednoduším: Řeknou si: “za Babiše prostě bylo líp a teď je hůř.” Klidně to tedy mohlo být i obráceně. Pokud by koalice SPOLU vládla v příznivé fázi ekonomického cyklu a Babiš v době války a inflace, mohly by být politické preference těchto lidí jiné. Nicméně jeden ze zákonů české politiky je, že ODS nikdy nevládne během hospodářské konjunktury… (smích) Část těch lidí tedy ANO volí, protože mají pocit, že Babiš zlepšil jejich ekonomickou situaci a část z politické frustrace a naštvání na tradiční strany.
Musím ale ještě zmínit, že spousta té důležité legislativy, která v této oblasti pomohla třeba zakázala drakonické penále, praxi rozhodčích doložek atd, se schválila právě v době, kdy byl Babiš ve vládě. Tu legislativu však neinicioval on, ale u stěžejních legislativních změn to byl zpravodaj Jaroslav Klaška zvolený za lidovce. To ale vůbec nikdo z těch lidí v exekucích samozřejmě neví, kdo jim opravdu pomohl. Ani neznají jeho jméno. Nikdy o něm ani neslyšeli. Avšak vzpomenou si na to, že to tady v té době řídil Andrej Babiš, ať už z postu premiéra nebo předtím ministra financí. Nemálo práce v rámci racionalizace zákonné regulace systému exekucí taky udělal Marek Výborný z KDU-ČSL potažmo SPOLU, který byl dlouho předsedou sněmovního podvýboru pro tuto problematiku.
Kromě vyšší podpory populistů Tvůj výzkum ukazuje poměrně šokující výsledky vztahu těchto lidí k zastupitelské demokracii a regulérnosti voleb. Znamená to, že důvěra těchto lidí v demokracii je nižší než u zbytku populace?
Není to tak, že by tito lidé volali po vládě tvrdé ruky. Ano, mají nižší důvěru v demokracii, ale nechtějí ji explicitně nahradit autoritářským nebo totalitním režimem. Mnohem častěji se setkáváme s jakousi lhostejností vůči demokracii. Zhruba polovině je vlastně jedno, jaký ten režim je. To však ukazují i dřívější průzkumy. Ten můj přináší trochu odlišné poznatky. Především jsou u těchto lidí vidět výrazně vyšší sympatie k přímé demokracii, a naopak velká pachuť k demokracii zastupitelské. Až 85 % respondentů zasažených exekucí si myslí, že by se o zásadních společenských otázkách mělo rozhodovat v referendu. Oproti tomu v celkové populaci tento názor zastává zhruba 45 %, což je výrazný rozdíl. To jenom ukazuje, jak málo tito lidé věří svým voleným zástupcům. Ještě více je zarážející druhé zjištění. Ve výzkumu jsme se ptali na otázku: “Myslíte si, že by zákony byly kvalitnější a politika slušnější, kdyby bylo v Poslanecké sněmovně místo dvě stě volených politiků dvě stě náhodně (losem) vybraných občanů z lidu?” Až 55 % respondentů uvedlo, že s tím souhlasí. To není nic jiného než jasná manifestace nespokojenosti se současným systémem zastupitelské demokracie. Tito lidé mají pocit, že jsou politici odtržení od jejich života a nerozumějí jejich problémům. Když tvrdím, že i los by vybral lepší politiky než volby, tak vlastně zanevírám nad hlavní podstatu zastupitelské demokracie, jak ji známe. Ještě negativnější podle mě je poslední zjištění, a sice že 57 % těchto respondentů si myslí, že dochází k volebním podvodům a manipulacím při sčítání hlasů při sněmovních volbách. Máloco by bylo větším důkazem o nedůvěře v systém než toto.
Řešení do budoucna
Exekuce bych považoval za tradičně levicové téma. Přece jenom má levice blíže k pojetí vládnutí “my se o vás postaráme”. Proč tedy např. Sociální demokracie neuchopila toto téma? Proč s tím nic neudělala?
Přesně na tomto jsem se taky shodnul s Lubomírem Kopečkem, se kterým jsem výzkum týkající se přesně tohoto tématu prováděl. Já osobně výše popsaný stav takového počtu lidí v exekuci beru za jedno z největších selhání Sociální demokracie od sametové revoluce. Přece Sociální demokracie vždy akcentovala hodnoty solidarity, regulované ekonomiky, sociálního státu, obrany sociálně slabších atd. Ale tato strana pro lidi v exekucích neudělala téměř nic. A přitom by tito lidé měli být podle mě přirozenou součástí jejich elektorátu.
V této souvislosti je paradoxní až tragikomické, že většina legislativy, o které jsem mluvil, a která zapříčinila, že se do exekucí dostalo tolik lidí byla přijata během prvních polistopadových vlád Sociální demokracie – Miloše Zemana a Vladimíra Špidly. Ani později, když byla ČSSD dnes SOCDEM v opozici vůbec téma exekucí nezvedla. A když měli posledního premiéra Bohuslava Sobotku v letech 2013 až 2017, tak ani tentokrát pro ně tato problematika nebyla prioritou a skoro vůbec ji neřešili. Jak jsem už říkal, ty návrhy na zlepšení legislativy přicházely z pera jiných poslanců.
A čím si to přesně vysvětluješ? Pustit k vodě tak velký elektorát nedává smysl ani pragmaticky, natož pak morálně.
Je třeba říct, že ta strana se prostě odtrhla od svých voličů. Už dávno se nejedná o stranu jako za první republiky, kdy se dalo hovořit o uskupení dělníků a chudších, které bylo přirozeně vrostlé do společnosti. Ta strana dnes neví, co chtějí a potřebují běžní občané. Místo toho pořád jedou jen tupou linku zastaralých opatření typu zvyšování minimální mzdy, zdanění bohatých atd. Já vím, že ta problematika exekucí je složitá. Sám se tím zabývám několik let a pořád nerozumím všemu. Na první pohled to může nebo spíš mohlo vypadat, že v tom systému velké nespravedlnosti nejsou. Ale kdybych byl v posledních patnácti letech levicovým politikem, jakože nejsem a nebudu, tak bych se snažil si tento problém pořádně zanalyzovat a nastudovat. A přitom bych musel zjistit, že se jedná o moji přirozenou skupinu voličů, pro kterou mám povinnost něco udělat.
Zadruhé se ta strana zahleděla jenom do sebe. Mnoho politiků Sociální demokracie začalo myslet pouze na své zájmy. Myslím, že to výstižně pojmenoval současný předseda Šmarda, kdy v jednom podcastu nedávno řekl, že sociální demokrat by měl být někdo, za kým člověk přijde, když někde vidí nějakou nespravedlnost. Jak ale podle mě správně Šmarda dodal, do nedávna to ale často byly právě politici Sociální demokracie, kdo za ty všemožné nespravedlnosti byl zodpovědný. Tudíž se na ně lidé logicky neobraceli pro pomoc.
Samozřejmě ale bylo i mnoho sociálních demokratů, kteří osobní zájmy na prvním místě neměli. Z výstupů té strany za uplynulé roky i z mojí osobní zkušenosti s těmito lidmi bych ale řekl, že je v poslední době spíš mentálně zaměstnávala kulturně válečná témata a na opravdu komplikovanou ekonomickou problematiku exekucí si už zkrátka nenašli čas. Takže když třeba tehdejší premiér Bohuslav Sobotka zaváděl kvóty na zastoupení žen na kandidátkách ČSSD lidé v exekuci to zkrátka nechápali, protože z jejich pohledu bylo třeba řešit mnohem palčivější problémy...
Když říkáš, že to je jedno z největších selhání levice, tak mě napadá menší myšlenkový obrat. Je třeba možné, že by paradoxně k těmto lidem mohla nějakým způsobem promluvit pravice?
Tady bych upřímně tlumil očekávání. Ale nějaký prostor se tady přeci jen možná otvírá. Tato vláda si totiž dala do programového prohlášení, že zkrátí dobu insolvenčního řízení na tři roky – nyní je pět let. Dnes do toho insolvenčního řízení – laicky řečeno oddlužení – ale moc lidé nechodí. A to je problém, protože jak už jsem říkal, 400 tisíc lidí je v exekuci už opravdu dlouho. A to není dobré pro ně, stát, ani poctivé věřitele. Tito lidé se bojí toho, že by se v oddlužení snažili pět let a pak by jim to na konci celého procesu přísný soudce zrušil za nedostatečnou snahu. Proto se zde otvírá jistá skulina pro tuto středopravicovou vládu, aby se chopila těchto lidí v exekuci. A může to provést i svou pravicovou rétorikou. Zkrátka: my vám umožníme se oddlužit skrze to, že se teď budete tři roky opravdu snažit, někdy to bude opravdu hodně těžké ale vy tak znovu vezmete osud do svých rukou a zapojíte se zpět do legální ekonomiky. Je to vlastně výzva k osobní zodpovědnosti, což je podle mě archetypální konzervativně-pravicová hodnota. Určitá část z těchto dlouhodobě předlužených ji podle mě bude schopno znovu převzít, ale musí mít k tomu dostatečnou pobídku. A bude to dobré pro všechny. Lidé se oddluží, což pro ně bude znamenat velkou osobní změnu k lepšímu, stát vybere více peněz na daních a poctiví věřitelé dostanou zpět aspoň část svých závazků. Takhle se před nimi lidé akorát schovávají v šedé ekonomice.
Nemůže se to ale nějak zneužívat, když se zkrátí doba oddlužení na tři roky? Můžou své dluhy splatit a pak se do exekuce dostat znovu.
To by hrozit nemělo. Zákon, který nyní leží v parlamentu, by takové chování netoleroval. Podle návrhu by člověk po jednom oddlužení nemohl už na dalších dvanáct let do žádného dalšího oddlužení znovu jít. Stejně tak, kdyby někdo do insolvence šel přeci jen podruhé, tak už to má podle současného návrhu na původních pět let. Protože poprvé je to nějaká řekněme vstřícnost, aby ten člověk udělal restart, ale podruhé už si takovou vstřícnost nezaslouží. Je samozřejmě důležité, aby se v rámci legislativního procesu vychytalo maximum detailů, aby tato zákonná změna nepřinesla nějaké zneužívání ze strany dlužníků, například v případě nedobrovolných věřitelů ve společenstvích vlastníků bytů atd. Věřím ale, že to současná vládní koalice dokáže nastavit, tak aby nové podmínky oddlužení skutečně pomohli těm, co jsou dlouhodobě v exekuci a zároveň nebyl systém zneužíván tak, že lidé nebudou hradit svoje závazky.
Možná ale ještě k předchozí otázce bych dodal, že nelze ani po těchto opatřeních čekat nějaký velký příliv těchto voličů např. k ODS nebo celkově k pravici. Myslím si, že bychom tak ani neměli úplně přemýšlet. Oportunistické kalkuly okleštěné jen na to, co komu přinese hlasy, není podle mě ta správná politika. Zkusme se pro jednou zaměřit na to, co je obecně pro společnost dobré. Když můžeme smysluplně pomoct několika desítkám až stovkám tisícům lidí, tak přeci není rozhodující, ke komu ti voliči půjdou. Zda to přinese více bodů pravici či levici. Jde přeci o to, zda to pomůže společnosti. A my v čase války na Ukrajině, velké politické polarizace a možných dalších krizí potřebujeme soudržnou společnost. Petr Fiala s Františkem Mikšem v jejich Konzervatismu dnes zmiňují, že Madison v jednom z Listů federalistů píše, že cílem dobré vlády je napomáhat štěstí lidu. A já myslím, že se to dá vztáhnout i na případ exekucí v Česku.
Jaký je tedy podle Tebe recept na zdravé tržní prostředí, které bude zaručovat půjčky bez velkých negativních dopadů na občany a stav naší demokracie?
Obecně si myslím, že už je ten systém nastaven o hodně lépe. Legislativu povolující velké úroky z prodlení již naštěstí nemáme. Je ale třeba počítat s tím, že vždycky budeme mít nějaké procento lidí v exekuci. Jak jsem už říkal na začátku, určitá část z těch lidí se do exekucí dostala vlastním zaviněním. Nechceme ale, aby se tam dostal skoro každý, kdo se dopustí nějaké chyby na finančním trhu.
Teď by podle mě bylo ještě dobré, aby prošla ona novela na zkrácení doby oddlužení. Už se objevuje kritika, proč vůbec máme tuto lhůtu zkracovat. Nicméně v EU má většina zemí délku oddlužení kratší než Česko. Pokud tedy tato norma projde, nevybočíme z evropského standartu. Všechny ostatní zásadní důvody, které zapříčinili, že jsme jako Česko měli a pořád máme tolik lidí v exekucích už ale byly v posledních letech racionální zákonnou regulací napraveny.
Rozhovor vedl: Nikolas Dohnal
