Zprávy z jednotlivých zemí
Ústavní stížnost zastavuje volby
Zmatek v české politice je perfektní: Poté co rok začal pro Českou republiku již dost tur-bulentně pádem vlády během vlastního předsednictví EU, ztroskotaly nyní říjnové předčasné volby na ústavní stížnosti a ne-jednotnosti politických stran. Poslanec Miloš Melčák, zvolený za ČSSD, mezitím ale vystupující jako nezávislý, podal stížnost u soudu v Brně, že předčasné volby by byly v souhlasu s ústavou pouze „ve výjimečných nouzových situacích, např. v případě války“. To prý není případ pády Topolánkovy vlády. Všichni poslanci mají podle Melčáka tedy právo ponechat si svůj mandát po celé ob-dobí. Ústavní soud vyhověl stížnosti, čímž se stal říjnový termín předčasných voleb neplatným. Předsedové stran zastoupených v parlamentu se rychle sjednotili – také na základě iniciativy prezidenta Václava Klause - na dalších krocích: Společně měla být v parlamentu provedena změna Ústavy. Potřebná ústavní většina byla evidentně dána jednotou stran (s výjimkou komu-nistů).
Překvapivý obrat
Jako již častěji v nedávné minulosti se uká-zala také v této otázce platnost učiněných dohod nejistou. Šéf ČSSD Jiří Paroubek od-volal při včerejším rozhodujícím zasedání v Poslanecké sněmovně překvapivě podporu své strany. Proto nemohlo dojít k rozpuštění sněmovny. Následný chaos končil vzájem-ným masivním obviňováním mezi členy par-lamentních stran. Podstatné nyní je, že ani říjnový termín, ani listopadový termín (který by byl možný po změně Ústavy) předčas-ných voleb nepřichází v úvahu. Teď mluví vše pro to, že se volby budou konat nejpoz-ději v původním, regulérním termínu na konci května 2010.
Rozzlobený Topolánek se vzdává svého mandátu
V první reakci se šéf ODS a sesazený pre-miér Mirek Topolánek na nejvyšší míru roz-čílil nad nestálým Paroubkem. Topolánek, platící za impulzivního a emocionálního Mo-ravana, se vzdal demonstrativně mandátu se zdůvodněním, že jsou „v Poslanecké sněmovně již jen komunisté“. Podle jeho názoru způsobil obrat sociálních demokratů, že bude Česká republika v době globální hospodářské krize zasažena ještě více nejis-totou a neschopností jednat. Podle Topolán-ka by byla právě teď zapotřebí silná ruka. Kvůli přesunutí nových voleb o téměř celých osm měsíců je prozatímní vláda Jana Fischera (bezpartijní) nyní ale povinna vyví-jet dlouhodobé programy a činit důležitá rozhodnutí. Na základě aktuálního vývoje v Poslanecké sněmovně a chybějícího mandá-tu je to pro prozatímní ministry obtížná vý-zva. Mirek Topolánek navíc oznámil, že se „dva až tři týdny“ bude rozmýšlet, jestli bu-de vůbec pokračovat v národní politice. Po-zorovatelé si šuškají, že má Topolánek am-bice stát se novým evropským komisařem. Chvíle, kdy se musí Česká republika roz-hodnout, se totiž blíží. Topolánkova potřeba porozhlédnout se po alternativách vznikla snad z nouze, neboť svým složením mandá-tu, které učinil možná v afektu, se obral o důležitý komunikační a prezentační kanál pro volební kampaň, která bude probíhat zřejmě na jaře.
Také pro jednotlivé strany je přesunutí vo-leb katastrofou: V konečné fázi před volba-mi budou nyní rušeny volební stany, volební materiály uloženy a dobrovolníci, připravení o iluze, budou posláni domů. Dalším aspek-tem je, že tím byly také zbytečně promar-něny obrovské sumy peněz, některé strany mohou stěží dál kompenzovat své těsné rozpočty a nejeden investor byl pro budoucí volby odstrašen. Po celé zemi zprostředko-vávají nesčetné volební plakáty jednotlivých stran spíše smutný obrázek a stávají se cí-lem uměleckých sklonů mládeže.
Lhostejná veřejnost
Kdo by v takové situaci očekával prudkou reakci voličů, byl by zklamán. Česká veřejnost je politickým chaosem stále více paralyzována. Zdá se, že pořád více lidí pociťuje, že to vše není nic nového a že je už nic nového nepřekvapí. Skutečně jsou zmatky v české politice již několik let zne-pokojivé. V médiích jsou události koentová-ny jako „Ein Kessel Buntes“, „chaos“ a „bankrot“. Zde míří kritika často na skuteč-nost, že politické korupční případy a skan-dály jsou ve velké míře trestány jen nízkými nebo dokonce žádnými sankcemi, bratříčkování ve veřejném sektoru je považováno za „normální“ a že politikům chybí prozíravost, cit pro povinnost a vědomí zodpovědnosti. Vzhledem k nejnovějším událostem by mohl být právě poslední bod dalším dokladem. Následky pro důvěryhodnost politiky u občanů vzbuzují obavy: Na základě aktuálních průzkumů má jen 22 procent občanů důvěru v politiku –klesající tendence. Stále více se otevírá problematický rozpor ve vnímání: Politik se uchází o důvěru, volič by mu ale právě tuto vlastnost upřel jako první. Že byla nakonec také politická instituce jako je Ústavní soud v Brně tvrdě napadena politikou, dodává stabilitě systému v Česku další ránu.
Ústavní soud odolává tlaku
V mnoha ohledech je aktuální vývoj tra-gický. V jednom dává ale také důvod k naději: Právě Ústavní soud nepodlehl silné-mu tlaku politiky a veřejnosti, ale ukázal se jako ochránce Ústavy. Již dříve se musel Soud smířit s tvrdou kritikou prezidenta Václava Klause, když soud jednohlasně od-mítl stížnost proti Lisabonské smlouvě. Také tentokrát se dostavily z Pražského hradu prudké reakce, ale také z řad jednotlivých stran. Přitom zbývá konstatovat, že právě politici zanedbali seznámit se s regulacemi české Ústavy. Že se temeř žádný z politiků nepodíval na ústavnost domluvených kroků (rozpuštění Poslanecké sněmovny, předčasné volby), vidí pozorovatelé jako poukázání na stav profesionální, zodpovědné práce v české politice. Je ironií celé situace, že právě Jiří Paroubek, muž, který na jaře položil vládu a v první reakci se bránil sám vládu sestavit, nyní také přivedl jím schválené předčasné volby k pádu. Tak bude v České republice v době největší hospodářské krize od převratu rok vládnut technokratická prozatímní vláda – pozoruhodný vývoj 20 let po pádu komu-nismu, nutící k zamyšlení.