Ústup demokracie ve střední a východní Evropě?

Právě mezinárodní rozměr letošního ročníku umožnil srovnání současného stavu demokracie a jejího ohrožení v několika zemích. Vystupující se zaměřili na demokratické deviace ve střední a východní Evropě, možnou degeneraci české liberální demokracie a diskutovali nad budoucností demokracie ve středoevropském prostoru.

Demokratické deviace ve střední a východní Evropě

Attila Gyulai z Maďarské akademie věd se zaměřil na otázku, zda můžeme trajektorii vlád ve střední a východní Evropě zobecňovat na základě maďarského příkladu. Uvedl, že pojem populismus je příliš omezující a není možné ho používat pro generalizaci. Současný režim v Maďarsku označuje jako „PLD“ – demokracii plebiscitárního vůdce. Tento režim má své vlastní znaky, jako například nekončící deklarace krize země, klientelismus či lídrovu schopnost konat, která stojí nad konvencemi a právními normami.

Záznam celé přednášky najdete na našem Youtube-kanále na Attila Gyulai: Realistické uchopení proměn režimu ve střední a východní Evropě

Ireneusz Pawel Karolewski z Univerzity v Lipsku popisoval tzv. cézarský realismus v Polsku. Ten definuje jako exekutivně orientovaný režim s aspekty plebiscitní demokracie, který usiluje o autonomní moc vlády a nepřipouští další nezávislé aktéry. Césarismus stojí na třech pilířích: klientelismus, „unesení“ státu spočívajícím v politizaci všech státních struktur a politika vyloučení. Právě politika vyloučení je nebezpečnou formou šovinismu, která využívá spikleneckých teorií a odpírá daným skupinám příslušnost ke společnosti či národu. Skupiny jako liberálové, opozice či LGBT komunita jsou označovány za existenční a kulturní hrozbu. Současný stav v Polsku je jiný než v Maďarsku a je otázkou času, zda se Polsko maďarskému modelu přiblíží. Dle Karolewskiho je Maďarsko na této trajektorii napřed, jelikož začalo transformaci o několik let dříve.

Záznam celé přednášky najdete na našem Youtube-kanále na Ireneusz Pawel Karolewski: Césarismus a úpadek demokracie v Polsku

Politickým preferencím milionářů a miliardářů v Česku se věnoval Andrew Lawrence Roberts z Masarykovy univerzity. Ti nepřekvapivě podporují volný trh, nízkou míru zdanění a také jsou pro setrvání v EU. V jiných oblastech však nemají výrazně odlišné názory od průměru veřejnosti. Veřejnost ovlivňují spíše vlastnictvím médií a think tanků nežli finanční podporou jiných než vlastních stran. Důležitá je otázka motivace vstupu miliardářů přímo do politiky – podle Robertse se jedná buď o přesvědčení, že vstup do politiky je nejlepší způsob ochrany vlastního podnikání, anebo o pocit povinnosti vůči společnosti, který se může projevit v závěru kariéry.

Záznam celé přednášky najdete na našem Youtube-kanále na Andrew Lawrence Roberts: Republika miliardářů?

Přečtěte si také článek na webu Hospodářských novin o roli miliardářů v české politice Čeští miliardáři podporují pravici, EU a NATO. Do politiky či médií často jdou kvůli svým zájmům, tvrdí americký politolog.

Na země západního Balkánu se zaměřila Věra Stojarová z Masarykovy univerzity. V těchto zemích nedošlo k národnímu smíření, musely však projít ekonomickou transformací a politickou tranzicí. Kromě Chorvatska, které je členem EU, nejsou tyto země na vstup do EU podle Stojarové vůbec připraveny, ale zároveň jsou nesmírně unaveny čekáním na přijetí do EU. Proto hledají jiné partnery - Rusko, Čínu či Saúdskou Arábii. Ve většině případů se jedná o „unesené státy“, v nichž dochází k zastrašování novinářů, soudců, akademiků či voličů. Problémem pro EU je, že jakákoliv snaha o reformu režimů v Srbsku, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Severní Makedonii či Albánii by výrazně zvýšila riziko konfliktu v regionu.

Záznam celé přednášky najdete na našem Youtube-kanále na Věra Stojarová: Západní Balkán - na cestě k členství v EU a od liberální demokracie

Degeneruje česká liberální demokracie?

Jak popsat stav, ve kterém se demokratická hra mění, demokracie se přímo nehroutí, ale ani se dále nekonsoliduje? Na to se ve svém příspěvku o Česku pokusil odpovědět jeden z největších anglosaských odborníků na českou politiku Seán Hanley z University College London. Představil dvě teorie – první je teorie odchylek (swerving), kdy dochází k časově omezeným epizodám, ve kterých se stát odchýlí od liberální demokracie. Druhá je teorie tzv. „potácení se“ (careening) v mantinelech demokracie, které je spíše systémové. V Česku dochází ke konfliktům mezi institucemi a masivní mobilizaci a protimobilizaci občanů, nicméně nemůžeme mluvit o úpadku demokracie jako takové – to by značilo jasnou trajektorii. Příklad ČR ukazuje podle Hanleyho limity představy o úpadku demokracie, kterou nemůžeme aplikovat na všechny státy stejně.

Záznam celé přednášky najdete na našem Youtube-kanále na Seán Hanley: Úpadek, anebo rozkvět české demokracie?

Jan Hruška z Masarykovy univerzity zkoumal nízkou účast v senátních volbách. Jeho průzkum potvrdil efekt důvěry v danou instituci, která výrazně zvyšuje šanci, že občan bude volit do Senátu. Zároveň potvrzuje vliv úrovně obecných politických znalostí na volební účast. Co se ve výzkumu nepotvrdilo, je vliv obecné znalosti Senátu jako instituce na míru volební účasti občanů.

Záznam celé přednášky najdete na našem Youtube-kanále na Jan Hruška: Víme, kam (ne)volíme?

Vůči představě o „degeneraci“ české liberální demokracie byl skeptický ústavní právník a člen Stálé komise Senátu Parlamentu ČR pro Ústavu České republiky Jan Kysela. Vycházel ze skutečnosti, že společenská shoda v 90. letech nebyla zdaleka tak jasná, jak dnes někdy doufáme. Předpokladem pro úspěšnou demokracii je přitom pocit vzájemné blízkosti a sdíleného osudu. Rozbití společnosti po době normalizace a následně úplně rozdílné vnímání úspěchu ekonomické transformace tento pocit sounáležitosti znemožnily. Kysela říká, že v současnosti již musíme počítat se zlou vůlí a záměrnou neochotou pochopit principy ústavnosti. Rovněž upozorňuje na skutečnost, že každá diskuze o české demokracii se změní na diskuzi o českých politických stranách. K nedůvěře občanů ve stranickou politiku přispěla uzavřenost politiky ODS v 90. letech. Tendence hledět s nedůvěrou na všechny straníky je extrémně demotivující pro občany, kteří zvažují vstup do nějaké strany. Z toho důvodu u nás strany fungují na jiné bázi než v západní Evropě, kde je členství běžné.

Záznam celé přednášky najdete na našem Youtube-kanále na Jan Kysela: Rozpad shody, která možná nikdy neexistovala

Krizi liberální demokracie jako krizi soucitu představila Lenka Strnadová ze Západočeské univerzity. Politické znalosti nás sice chrání před manipulací a jsou základním předpokladem výkonu občanské rovnosti, aktivní občanství se však neodvíjí pouze od nich. Důležité je vzdělávat občany k empatii vůči lidem v jiném společenském postavení, protože bez solidarity a pocitu sounáležitosti k participaci nedochází. Rozdělení společnosti nicméně není pouze důsledkem komunistické vlády a krize soucitu, ale také politických elit 90. let. Jejich averze ke komunitě, důraz na soukromí a vnímání politiky jako nástroje k dosahování vlastní ekonomické prosperity k tomuto vývoji přispěly.

Záznam celé přednášky najdete na našem Youtube-kanále na Lenka Strnadová: Krize (české) liberální demokracie jako krize soucitu

Jaká je budoucnost liberální demokracie v ČR a střední Evropě?

Závěrečného kulatého stolu se zúčastnila politoložka Vladimíra Dvořáková, Petr Honzejk z Hospodářských novin a poradkyně eurokomisařky pro hodnoty a transparentnost Monika Ladmanová.

Vladimíra Dvořáková sdílela názor, že země ve střední Evropě po roce 1989 stavu konsolidované demokracie ještě nikdy nedosáhly. Během tranzice v ČR bylo zásadně podceněno budování funkční státní správy, která tudíž selhává i v jednoduchých úkolech, a kontrolní instituce jsou od počátku nastaveny tak, aby nemohly plně fungovat. Upozornila na vymizení solidarity v průběhu pandemické krize – politici v první vlně nebyli schopni vyjádřit vděčnost za iniciativu občanů v oblasti vzájemné pomoci, vývoji a výrobě ochranných prostředků či ventilátorů. Také v současné veřejné debatě o rouškách již nenajdeme jejich původní účel – ochranu svého okolí.

S jistým optimismem Petr Honzejk připomenul, že Senát a Ústavní soud zvládly v posledních letech úspěšně zabránit pokusům o centralizaci moci. Pokud dle jeho slov bude většinová společnost liberální demokracii vyžadovat, tak zde bude. Shodnul se však s Vladimírou Dvořákovou na limitech místní politické kultury, ve které mnoho občanů např. střet zájmů neshledává jako problematický.

Monika Ladmanová upozornila na fakt, že po pandemii bude extrémně náročné obnovit základní důvěru ve stát, který nebyl schopen ochránit životy lidí. Podle ní je společnost ve střední a východní Evropě unavená a zklamaná po neúspěšné snaze o imitaci západní Evropy. Stále ale vnímá výraznou ochotu občanů za liberální demokracii bojovat. EU zároveň chce v následujících letech více podporovat demokratické hodnoty ve všech členských státech, nejen v těch na východě Unie.

Záznam celého kulatého stolu najdete na našem Youtube-kanále na Kulatý stůl: Jaká je budoucnost liberální demokracie v ČR a střední Evropě?

Brněnské politologické sympozium pořádalo Konrad-Adenauer-Stiftung ve spolupráci s Mezinárodním politologickým ústavem (IIPS) Masarykovy univerzity. V roce 2021 se uskutečnil již sedmnáctý ročník.